Aquario Encantado a Chapada dos Guimaraes

Ráno začíná líně. Sice se budíme aktivně již před šestou, za což bych si nejraděj namlátila, ale co už se dá s náma dělat. Bydlíme v pokojíčku s hlučící klimou. Vypínáme ji (I když byla nastavená na 26 stupňů) a otevíráme dřevěnou okenici do dvora ubytka. Balíme věci a jdeme na snídani. Dnes dopoledne nás čeká Akvárko. Je to asi 15 minut od Bom Jardím autem, polovina cesty tou krásně červenou polńačkou s loužama a ďourama. Přijíždíme na statek a zde opět přichází na řadu má vynikající španělština. Pán ji vyhodnocuje jako dostatečnou na to, že se stávám překladatelkou brazilského recepčního hovořícího španělsky do angličtiny německému páru. Prostě všechno nechat v autě, klíče od auta nechat na recepci, na sobě mít jen svoje plavky, půjčený boty a plovací vestu a věci na šnorchlování … v tomto postroji sedáme na vlečku za traktor a ještě hezčí, loužovatější a děrovanější polňačkou nás traktor přepravuje na místo určení. Kousek jdeme lesem nebo pralesem nebo co to je… - v Mato Grosso je vlastně ještě kousek Amazonie, takový nejjižnější cíp. Ale je tu spousta opičáků a jiného zvířectva. Přicházíme k jezírku, které je tak čisťounké že to až není možné. A jde se šnorchlovat, V jezírku plovou malinkaté rybky a já se nemůžu ubránit dojmu, že přesně tyhle jsme měli doma taky v akvárku … na dně jezírka vyvěrá pramen. Voda je osvěžující a příjemná. Ono se to nezdá jak je čiré, ale má na hloubku asi šest metrů. Neměřila jsem to, řekl nám to průvodce. Dostáváme pokyn a jdeme zase o kousek dál, kde teče Río, ale Brazilci tomu říkaj Hío a jdeme šnorchlovat sem, tady už jsou pořádní kousci, plovou si kolem nás a mají nás na háku. Každopádně super ochlazující zážitek. Na to jak jsou tu teplotně velmi příjemná rána a večery, kdy se cítím jak u nás doma v létě na terase – nevím odhadem kolem dvaceti stupňů, tak přes poledne mi to ukázalo na autě třicetčtyři stupňů. Traktorem nás vezou zpět, převlékáme se a vracíme se na oběd a pro věci do Bom Jardím. Čeká nás přejezd kolem 170km do Chapady dos Guimaraes, do pro nás naprosto úžasného místa, kterému panují stolové hory. Už po cestě oujéjujeme a fotíme, naštěstí je tu skoro nulový provoz a potkali jsme asi jen tři čtyři auta a tři náklaďáky. Člověk nemusí bát zastavit, že nějak naruší provoz. Je to fakt něco nádherného. V dálce je bouřka a duha a hory jsou krásně nasvícené sluncem. Tušíme, že někam přesně do té bouřky jedeme. A taky že jo. Bouřka a slejvák klasických monstrózních rozměrů tvoří na silnici řeky. Ale to už jsme u našeho dalšího ubytka. Tentokrát strávíme dvě noci v soukromí kulatého domečku jak měli Křemílek a Vochomůrka, kde je kuchyň a rychlovarka a tak děláme nákup a kupujem kafe a těšíme se na turka. Mají tady teleskop a Jaryn se ho snaží poskládat, že bychom mohli jít na střechu pozorovat oblohu jižní polokoule, kterou zrovna nakoukanou nemáme … tak jo! Mějte se zatím moc pěkně a třeba zítra zase u dalšího dílu z našich cest.  

tak malý update :-) poslední tři fotky - Souhvězdí Blíženců, Jižní Kříž a Orion ...