Caraguatatuba

Jak už jsem psala, fčera byl deštivý den a to tak, že úplně. Pršelo zhora a zdola se to odráželo, pršelo hodně, chvilkama míň, chvilkama víc. Bylo prostě nevlídno a my to celé prolenošili v tý naší modrý chajdě. Večer jsme šli spát ještě před slepicama a taky to tak ráno vypadá. 

Pomale v šest chystám snídaňu … jíme všechno, co je v lednici. Takže Jaryn má zbytek klobásy (uzeniny obsadili v Brazílii za celou dosud projetou jižní ameriku první místo) dvě vejce natvrdo, dvě natvrdlé buchtohousky, taveňák, vokurka a mrkev. Noooo a samozřejmě pravá brazilská turecká, ta nesmí chybět. Jenže dneska máme navíc banánovej koktejl, páč jsme od domácích dostali trs banánů ze zahrádkya že je máme prej sníst. Snídáme, balíme, pijem kafe … a je to tady. Jedem dál. Musíme s bagáží zpět přes celou pláž, tentokrát bez kolečka. Jdeme kolem kostela, takhle v sobotu ráno je tam fakt narváno. Ženský v kostele, chlapi před kostelem, rybáři na pláži chystaj lodě, tady to teda žije. Platíme převoz a už máme bagáž v loďce. Jaryn pomáhá roztlačit loď do vln, nasedáme a už si to hrneme zpět do vesničky Laranjeiras, kde nás busíkem z přístavu (pro jednu loďku) převezou k autu. A pak asi tak zhruba sto kiláků do dalšího cílového bodu. Tím je mesto Caraguatatuba, který neumím ani vyslovit a ani si nikdy nemůžu vzpomenout na název. Jezděj se tu jakýsi surfařský mistrovství na jedný pláži. Proč zrovna sem? No to je jednoduchý. Každá cesta má svůj cíl. Náš cíl je SaoPaulo a Caraguatatuba je poslední mesto po cestě do cíle, které je ale ještě u oceánu. Právě v tomto městě zahnem v jednu chvíli doprava, do vnitrozemí do cíle. Takže tak. Cesta ubíhá, kopíruje pobřeží a tak máme chvilkama pěkný výhledy. Jen se nedá nikde moc zastavit, bo je to furt ta naša stojednička a ta je dost rychlá, žádná okresní silnička. Jen v jednu chvíli nás to uhýbá na jakousi zkratku která má urychlit naši cestu, ale nejsem si jistá zda to, o co je stojednička delší nenahrazují zde kopce, ďolíky a serpentýny a všudypřítomné zpomalovače… a jak už jsem zmiňovala několikrát, nejsou to jen tak obyčejné retardéry. Celá jižní amerika, kde jsme byli, se vyznačuje vysokými a drsnými betonovými retardéry, ne vždy dobře označenými. No prostě, kdo by tu jel jak debil, nechá na tom podvozek, nebo minimálně tlumiče. Tohle dát do měst a vesniček v ČR, to by byla pohoda, nemusely by být ani rychlostní kamery. Jen člověk fakt furt musí čučet kam jede a nesmí se moc kochat. Na té hlavní stojedničce je dycky cedula, že za 300m to přijde, pak je cedula, že máš jet tak třicet a pak to přijde. Přechody pro chodce to mají vychytaný ještě víc. Přechod je vyvýšený takže to s autem drncne dvakrát, ale všichni prostě jezdí pomalu. Celá města jsou vlastně jedna velká soustava drncáků.

Takže tak nějak se prodrncáváme k našemu hotelu, kde strávíme poslední dvě noci naší výpravy. Na recepci si na nás volají pana majitele, bo umí anglicky, nesou nám bagáž do pokoja a my si dem sednót ven a hodit čučku na moře. Co myslíte? No jasně, zase jsem vybrala místo pro mě naprosto nekoupatelné, vlna jak Stodola se tvoří hned na kraji tak je jasné, že zde vlezu do bazénu, do sprchy, nebo nikam. Prostě někam popojedem. Chvilku ještě zevlujeme a jedem se podívat do centra Caraguatatuby, tam je ta pláž sice městská, trošku začuněná, ale moře se tváří přívětivěji. Hraje tu živě kapela – jeden zpívá a hraje na ukulele a čtyři hrají rytmiku na různé bicí nástroje. Je tu poměrně dost lidí, všichni zpívají a někteří I tančí. Dáváme si oběd a jdeme se cournout uličkama města. Především za účelem nákupu pití a dalších nezbytností. Mají tu obchody se vším možným od šperků, brýlí, přes oblečení ale potraviny ani jedny. Sedáme do auta a navigace nás vede k nejbližšímu supermercadu. To je tak velký supermercado že I sušenky tu maj vlastní oddělení … to jsme snad ještě neviděli. Nicméně, co potřebujeme máme, dokonce I šampon a já dnes večer opustím řady špinavovlasců … huráááá. No a jak řekli tak I udělali a je tu večer a zítra nás čeká poslední celý den v Brazílii. Má svítit sluníčko, tak si najdem někdě nějaký místo, kde nám bude dobře a fertig. A vám všem krásnou neděličku, pohodičku a dobrou!