Pantanal - příjezd a den první

Včera jsem ani nic nepsala. Skoro celý den jsme strávili na cestě, na krásné cestě z Chapadá do Pantanalu. Ujeli jsme 200km autem a pak ještě 80km na lodi. Měli jsme to štěstí, že přes řeku Cuiabá zrovna plavala celá velká rodinka Kapybar a my je mohli pozorovat. Nádhera. Cesta po vodě trvala asi tři hodiny a tak mezi občasným klimbnutím jsme zahlédli I mnoho ptactva, co tu žije. Především nás potěšil čáp Jabiru, symbol Pantanalu. Bydlíme na lodi na řece, ale můžeme I vystoupit na pevninu a sedět v chladu stromů. Domácí je neskutečná ženská, kor když vezmu v potaz, že jsme se dozvěděli, že Francesco, její muž má od prosince rakovinu, skoro tu není, prochází náročnou a drahou léčbou a ona se o vše stará sama uprostřed divočiny. Francesko nás akorát pozdravil v přístavišti odkud jsme vyplouvali. Adisiu, guid, co tu s náma bude nás vzal na krátkou vychajdu po souši. Byli jsme hledat anakondu co byla ráno za barákem, ale raději zalezla, když nás cítila. Viděli jsme stopy jaguářího mláděte a jeho mámy a tak víme, že tu jsou. Večer jsme utekli poměrně brzy spát, protože vstáváme brzy.

V 6hodin budíček, v 6:30 snídaně a v sedm vyrážíme na celodenní výlet na lodi po řece. Pozorujeme ptáky, kterých tu je nespočet od malých rybaříků, přes volavky a různé dravce. Máme štěstí I na leguány a opice. V poledne nás bere Adisiu ke své rodině, kde budeme na oběd. Ve třech chalupách několik generací a máma nám hrdě ukazuje svoji zahrádku, koštujeme papáju a acaju a díváme se na ozdůbky z peříček co vyrábí a něco si kupujem. A holky seděj jako všude jinde s mobilem a čučej do něj jak u nás. Dáváme si skvělej oběd, jak jinak než s rýží a fazolema ale taky máme ráno chycenou naprosto luxusní rybu. Je hic jak sviňa. Pantanal má čistokrevné tropické podnebí a tak když neprší tak je vedro. Pod přístřeškem si dáváme šlofíčka v hamaku a posloucháme žaby z mokřadu a je to fakt pohoda. Jsem I ráda, že nás hned zas někam neženou. Prostě napohodu. Kolem třetí odpoledne vyrážíme dá se říct zpět. Zajíždíme do jednoho z ramen, kde mají ptáci hnízdiště a to je šrumec. Na jednom stromě je třeba 50 párů u svých snůšek. Jsou to velcí ptáci, většinou volavky, ale je I vice druhů na jednom stromě. Oni nejsou zrovna zpěvní ptáci nám to připadá, že předstírají startování motorky…. Jedeme dál a znova vidíme kapybary. Jsme v Pantanalu těsně po konci období dešťů. Čtyři pětiny Pantanalu jsou pod vodou a tak se zde dá pohybovat fakt jen na lodi a na savce a suchozemské tvory to chce kus štěstí. Přijíždíme k naší lodi a už je tu opět papáníčko. Večeře. Jak jinak než rýže, fazole, jakési kousky dýně a polenta. Jako dortíček kokosový pudlik s exotickými švestkami na povrchu.

Víte, my sem přijeli s jedním cestovatelským párem, ze kterého jsme fakt sedli na prdel. Francouzi. Filip a Martina z jihu Francie. Pánovi je 78let, paní jsme se neptali a cestují po jižní Americe třetí měsíc. Ale předtím byli v Mongolsku, na Kostarice … na neskutečných místech. Jsme z nich úplně vedle. A paní by moc chtěla vidět Jaguáry a já zase vydry obrovské, které tu žijí. Na jaguáry je šance 20% oproti červenci a srpnu, kdy je to 90% v místě zvaném Porto Jofrey. No a právě s nimi se tedy domlouváme, že to risknem a do Porto Jofrey si zítra uděláme výlet. Je to 4 hodiny lodí tam, 4 zpět a náhoda je blbec.

Tak jo. Mějte se tam při pondělku hezky. Jdeme spát.