Rio, Copacabana, Ipanema, Favela Rocinha

Jedna ráno. Huráááá zase máme I batohy … chytáme taxi a kolem druhé jsme na Copacabáně, kde to ještě žije, svítí. My žijem značně méně. Dva noční přelety den po sobě s námi slušně hýbou. Ale my s tím počítali. Jsem taky trochu na nervy, protože z ubytka mi nikdo neřek jak to bude probíhat a tak. Ze všech stran na člověka prší zprávy, jak vůbec nemáš na ulici vytahovat mobil, jak ani nemáš mít nic u sebe a my tu teď unavení a skoro neschopní myslet najednou jsme. Naštěstí pan taxikář vystupuje z auta, zvoní na zvonek od domu a dveře se otvírají. Vstupujem dovnitř za vrata, která za námi zacvakávají a snažím se domluvit s recepčním, že tu máme zaplacený nájem bytu na tři noci. Recepční chvilku bádá, pak slavně vytahuje nějaký lejstro z jedný přihrádky a ptá se – Kamila? Nooo a je to. Dostáváme klíč a vzhůru do sedmýho patra, vzhůru do postele, vzhůru nebýt vzhůru. Tomu ovšem předchází natahování budíku na sedmou ranní a čučení z okna na playu Copacabanu a chvilka údivu, že tu vážně sme. Spíme jak dudci, ovšem to bych nesměla mít budíka na 5:45, který mě vzorně budí v danou hodinu. Využívám tedy ten čas a kochám se svítáním nad Atlantikem a jdu zas odumřít. Snídáme sušenky drobenky rozdrcený z batohu na malinký kousíčky a nějaký něčí kafe značky erár. Bez mlíka!!!! To je teda den. Kafe bez mlíka. Kdo to kdy viděl. Objevuji v tašce smetánku z letadla a vstřebávám černou tekutinu. A když budu prej hodná a projdu pěkně obě pláže, tak pudem nakoupit a zítra budeme mít co snídat. A tak jsem hodná a vyrážíme na tú našú .. jsme na Copacabaně v sektoru čtyři, který se vyznačuje sportovním založením. Na pláži v písku je udělaná posilka, normální fitko s činkama a se vším co k tomu patří a nádherný ženský s nádhernýma pozadíma tam ty svý pozadí dělaj ještě nádhernější a vymakanější a vyklenutější … no a taky jsou tam takhle nádherně tvarovaní chlapíci a je to Radost pohledět. Jako samozřejmě… najdou se I vyjímky, ale na těch je zas krásný, že se snaží sportovat. A pak se tu taky hrajou úplně všechny plážový sporty a běhá se tu a plove a surfuje … no úplně jsem se opotila. A ze čtvrtého sektoru jsme v pátém a tady jsou hlavně tí surfaří … a čekaj na tu správnou vlnu. Celá pláž Copacabana má 4 kilometry. Byla kdysi úzkým proužkem a při přílivu byla voda až k silnici. Uměle ji rozšířili a taky ji nasvítili … v obrovských parnech která tu bývají, se lidi můžou koupat v noci. Mě přijdou vlny stejně strašidelný jako u Pacifiku … on je teda asi příliv … jsou to prostě stodoly. Pláž končí a my se na 300m vnořujeme do ulic města, dopravního ruchu, smradu z výfuků a pozorujeme ožívající krámky a velké chystání na celodenní prodej. Po 300 metrech začíná další pláž, Ipanema. Jára si dává pívo Brahmu (dycky mi naskočí v hlavě BrahmaPutra … nevim proč, ale ono to je asi jako Bra – jako Brazílie) noooo a já sosám brčkem koko a chystáme se na další díl Belmonda. Nacházíme kousek Ipanemy bez lidí, třikrát to nepochopopuju a kazím natáčení … halt kameraman a hérečka to nejde dokupy toto. Naštěstí napočtvrtý to je cajk a my jdem zkusit ocean. Není tak vřelej jak v Ekvádoru nebo na Kostarice. Je příjemnej a osvěžující a je to příjemná záležitost. Chvilku se čachtáme, sedíme a schneme a už musíme vyrazit zpět. Nacházíme po několikerých dotazech i supermercado, narvaný lidma k prasknutí – zapomněla jsem říct, že tady velikonoce fakt valej, všade zajíčci a vajíčka a taky lidi. Taky maj dofču a jestli jsem to dobře pochopila dofču maj od čtvrtka … kupujem nezbytnosti k snídani a hlavně to mlíko. Oběd u ťamana za rohem, za krásných 26 brazilských realů (krát čtyři) … a valíme na ubytko, není čas ztrácet čas v půl druhý nás tu nabere uber a doveze ke guidovi a pudem objevovat krásu chudinských čtvrtí, které se zde zvou favely. My máme namířeno do favely Rocinha. (favela = chudinský slum. Favela je na žulovým kopci, kterej obrůstal bile kvetoucí plevel. Noooo a ta rostlinka je portugalsky nazývána Favela)

Teta wiki radí: Rocinha je favela v Brazílii, která se nachází v jižní zóně Rio de Janeira mezi okresy São Conrado a Gávea. Rocinha je postavena na strmém svahu s výhledem na Rio de Janeiro a nachází se asi jeden kilometr od nedaleké pláže. Většina favely je na velmi strmém kopci s mnoha stromy, které ji obklopují.

Ale nebyla to obyčejná vycházka. Uber nás dovez na bod, kde čekalo už asi šest lidí. Tři z Bosny, dvě holky z Portugalska a jedna paní z Dominikánské Republiky. Přecházíme silnici a tam borci na motorkách a každej z nich si bere jednoho z nás za sebe a začíná divoká jízda do takovýho kopce, že jsem z toho trop na nervy jak by řekla Helenka Součková v Hrdým Budžesovi. Ani nevím k čemu ten "strmý kopec" přirovnat … nic mě nenapadá než zas super G nebo sjezdovka. Ale ta černočerná nejčernější a tím jedeme divokou jízdou brutálníma serpentýnama kolmo nahoru a jako do toho se tam motá asi miliarda lidí a jiných motorek a kolikrát ani nedejchám a jako dobře teda, já se vám přiznám… já nikdy neseděla na motorce a ani jako ten druhej vzadu. Tají se mi dech a ano… je to zážitková jízda a ano bála jsem se. hustý. Borci nás nějakým zázrakem vyvezli až nahoru favely a my se teď asi budem postupně slaňovat. … je to tu mazec. Úzký uličky s obrovskými svazky elektriky, kterou tu nikdo neplatí … a vodu taky ne. a domečky se tu staví jeden na druhej … dřív to bylo celý dřevěný a nebyly tu ani kdoví jak řešený odpady … to asi ani teď moc nejsou … ale zas že by mě to tu zabilo smradem to taky ne. Žije si to tady svým hemživým mnohohlavým životem, ty lidi se tu většinou narodili, je to jejich domov a nedá se tomu upřít ani určitý kouzlo. Potkávám asi 8 holičství, kadeřnictví, mrak obchůdků, nádherný výhledy na mesto no … a když tak čučíme do tý dálky, taky mi padá zrak taky do hloubky… a ano … maj tu pěkně vypasený tučný potkany, kteří se hemžej kdesi dole u stoky a hádaj se s holubama o sousto. Ale potkany máme my všichni lidi v celým světě všude kolem svých domovů ať chceme nebo ne. no ale taky je to tu fakt krásný. Mezi těma pididomečkama vedou tisíce úzkých a křivolakých schodů, které nemají pravidelnou výšku a jsou zde galerie a taky se tu tančí Capoeira - Capoeira je brazilské bojové umění obsahující prvky akrobacie a tance, doprovázené hudbou. Kolébkou capoeiry je brazilský stát Bahia, tradičně zemědělská oblast, která je historicky negativně poznamenána masovým dovozem afrických otroků.

A kluci nám to tančej a je to zážitek. A nepůsoběj vyřízení a nešťastní že bydlej ve Favele. Oni tady prostě žijou, narodili se tu a tak to prostě je. Pro nás cizáky rozhodně silnej zážitek … a už nikdy doma neřeknu, že je někde narváno. A zase si člověk uvědomí jak se v tý naší zemičce krásný doma má. A má a nedržkujte. Protože to jsem vám ani nenapsala… víte kolik bude stat Margaritu a Francesca léčba jeho rakoviny? 800 tisíc … umíte si to představit? Jojo … jsem moc ráda, že cestuju. Protože člověk vidí, jak se maj jinde. Nebo nemaj. A co maj a nemaj. Ale I tak se třeba usmívaj a tančej a zpívaj … no … a propsala jsem se do půlnoci. A na fcb vám vložím jednoho kluka co nám krásně zazpíval

Přeji vám krásnokrásnej velkej pátek, odpočinkovej svátek, otevřený jeskyně s pokladama a tááák … tak dobrou noc, vy, kdo jste dočetli až sem.