Sono Beach - den třetí

tak jsem si tak říkala, co vám dneska ještě nalhat ... když se tu tak povalujeme na fleku. Noooo, ale když člověk zůstane sedět na tom fleku a drží s prominutím hubu ... to se Vám kolem Vás dějou věci všude kolem vás. ...

A taky se vám musím přiznat, že mě dneska málem někam vodnes Atlantik ... odliv. Stojím na břehu a říkám Jarynovi, že ale neska vůbec nejsou žádný vlny, že to je klidný a hodný moříčko ... a že teda jako du.... a jak řekla, tak udělala. No jako super, paráda, skvělý, skáču ty vlnky jako profesionál i podprda zůstává na svým místě. Super!!! a najednou ... metr, dva, tři ... pět od Jaryna ... héééééééj ... plavu jak vo závod, z vody mám fakt jako mega respekt, hlavně vod tý doby, co jsme byli s Havranem na Soče ve Slovinsku, bo tam člověk pozná sílu živla (nemyslím Havrana). Fakt jako jsem zabrala voči mi lezly z důlků a makala jsem jak vo závod a ani cenťák. Ach jo ty protiproudy, ten vodliv. Jaryn mi přes tři vlny, co nás dělí ukazuje, že mám napodobit surfaře ... tvl a kde mám teď jako vzít prkno? to sou zase rady ... blíží se vlna, dělá špicu, dávám ruce před sebe a makám a dělám, že já su to prkno... ani prt, velebnosti. no po chvíli souboje, kdy se potím do moře, zjišťuju, že semo tamo se dokážu dotknout dna ... ovšem, nesmí jít vlna a nesmí se to spodem vracet .... zahajuji skoky do dálky a mohutně se odpichuju o dno ... po chvilce souboje, jsem u Jaryna ale ještě rychleji na břehu, tak přátelé, sem už mě dneska nikdo nedostane. Ani kdyby byl Atlantik jak zrcátko a předstíral, že je rybník Hlad kousek od Vladislavi. Nic. Nevěřte vlnám i když sou malý. Furt sou to vlny. 

Du na břeh. Na lehátko. Du se spalovat. Nic nedělat. Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Howg!!!