Sono Beach - Paraty

Ráno probíhá líně, nespěcháme. Jdeme kousek od ubytka do supermercada nakoupit nákup na dny další. Chystáme se opět na odlehlou pláž, kam můžeme dojet jen lodí a kde nebude úplně možnost nakoupit. Protože na nás čeká "Chata Jane" s kuchyňó, nakupujeme i na vaření voběda. A to jednoho voběda na několik dní a jako obvykle budó špagetíni … v Brazílii maj fakt dobrej točeňák, takovej zauzenej a dobře ochucenej, takže to budou špagetíni de luxe. Do košíku padá pivko, limča, cibula a česnek, vajca, olej, oregáno … pečivo a něco na to pečivo a až je košík naducanej, sme spokojení a jdeme ke kase. Taška je těžká a velká, to zas bude radost až se s tím povlečem nevíme jak dlouho a nevíme kam.

Hostelová snídaně je překvapivě parádní, dokonce dostáváme pomerančovej džus a asi vopravdickej, bo v něm plujou kousky pomerančů a taky vajíčka míchaná a dokonce slaná. I to kafíčko má správnou sílu.

A jako vždy, krosničky na ramena, zbytek do ruk, šup s tím do auta a jedeme dál. Dnes je to srandovních čtyřicetpět minut za volantem, kus se držíme naší stojedničky, ale pak uhýbáme vlevo do mega kopca a pak sešupem z něj. Autíčko funí, ale dává to … sice na dvojku ale dává. V Laranjeiras mám jasné pokyny. Najít autobusovou zastávku naproti které je panaderia a tam bude někdo, kdo nás zaparkuje a odveze k lodi. Rozkaz zněl jasně. Nacházíme, parkujeme, nasedáme do busíku a vezeme se k loďce. Už sme tak zblblí, že I u poslední stánkařky u nejmenšího obchodníčka v zapadlé vísce zaplatíme kartou, že nemáme hotovost a tady poprvé to obnáší nějakou tu snahu… nicméně, jde to. Opět platím kartou. Loďka pro čtyři když moc, takovej prcek akorát s motorem, ale pan kapitán je mistr svého řemesla a to jak nás veze na pláž za jedním kopcem, to je koncert, to je mistrovské dílo. Ano, trošku křečovitě se držím loďky a ano,,, v hlavě mě běhaj myšlenky, jak zachránit utopenou fototechniku a zda se zvládnu udržet nad hladinou s třináctikilovým báglem. Blížíme se k pláži asi je příliv a technika vyžaduje zastavování a prudké rozjezdy, abychom se správně vešli mezi vlny… těsně před pláží vytváří kapitán kolečko na vlnách, krouží a já čekám, že na pláž zacouvá. To je ale blbost. Najednou se zprudka rozjede a já říkám ty vole to neubrzdí, ale on to nechce ubrzdit, v plný palbě s náma jede ještě vteřinu po pláži … vystupuju jak královna suchou nohou na pláž a chechtám se na kapitána … asi ho to baví chlapca, pobaveně mě pozoruje a je spokojenej. Tak takhle jsme ještě nikde neparkovali. No… bereme bagáž a já podle těch internetů vím, že jsme zhruba tak skoro na druhým konci pláže, než kde je ta naša chata Jana … hledíme na bagáž, na sebe … a pak na kolečko které zrovna někdo vrací lidem patřícím asi k té lodní přepravě. Jdu a perfektní brazilskou pantomimou vysvětluju slečně, že si pučíme asi tak na hoďku kolečko … kejve jako že jo, nakládáme a odjíždíme. Když jsem chatu zamlouvala, byla bílá, mezi tím nám holka nějak zmodrala a je z ní šmoulinkovej domeček. Ale má kuchyňku a smeták a štětku na mytí záchodu, sou v ní postele, akorát v oknech chyběj vokna. Buď vokenice nebo nic. Inu, jdu se natřít repelentem. Čtyři kósance za cestu stačily. Mažem se voba. Zvažujem, jestli v noci vokenice zavřem, nebo se repelentem rovnou polejem. Huvidíme. Odkládáme zavazadla, vaříme kafíčko pravé brazilské turecké a chvilku jen tak čučíme na zápraží. Jára odváží vrátit kolečko, jak jsme slíbili a pak už jdeme omrknout pláž, megavlniska a jak tu de život. Z jednoho báru se line tak úžasná muzika, že si jdeme dát uvítací caipirinhu a pohlcuje nás naprostá pohoda. Nevydržuju a jdu svou bravurní španělsko brazilskou řečí vyzjistit, kdože nám to zpívá k tanci a poslechu. Během chvilky se vracím se jménem CARTOLA. Chvilku ještě zevlujeme, nechce se nám to opustit. Ale blíží se třetí odpolední a tak se jde vařit. Takový špagetíni, to je cobydup. Za chvilku baštíme a já vlastně už ani nic nedělám, kromě druhýho kafe a fotek a blogu. Jára se ještě prochází po pláži, zjišťuje, co kde je a jak to vypadá s vlnama u pláže. No. pro mě jsou stodoloidního charakteru, to znamená, že se vošplóchnu, jedna dvě tři mě smetó ze světa a pak rači prchnu … uvidíme zítra. Tak ahoj všem.