Z Pantanalu k Vodopádům Iguazú

K psaní se dostávám až dnes, protože dvě noci jsme prolétávali vzdušným prostorem nad Brazílií ….

Loučení v Pantanalu bylo silné, padli jsme si s Martinou a Filipem do noty a bylo nám spolu dobře. Margareta byla super hostitelka a silná žena a moc jí přeju, aby to Frederico ustál a mohli si spolu dál plnit společný sen. Náš guid Adiseo zůstává s Martinou a Filipem a pojedou na další výlet už bez nás. My jedeme na menší bárce bez přístřešku zpět do porta, kde máme zaparkované auto. Slunce nás pěkně dosmažuje, tam kde jsme ještě nebyli a já beru za vděk černým ručníkem, kterej sice pálí, ale pod ním se snad nic neopálí. Chlapík to s námi po vodě pálí jak na dálnici, občas využije zkratku díky vysoké hladině vody a bere to šmahem. V přístavišti nám dávají klíče od auta do ruky a můžem jet. No jooooo … jéééénže, to bych nesměla slyšet papouchy. A ne ledajaké papouchy… na strom nad parkovištěm si právě v klidu přilétlo asi 6 Arů hyacintových, já rozklepanou rukou chytám foťák už bez teleobjektivu a mažu za nimi. (zapomněla jsem vám vyslepičit, že na velkém výletu za jaguáry mi odešla závěrka, upadlo zrcadlo, nebo jak to nazvat u jednoho z foťáků. Tak dál už budu jen s jedním a budu odhadovat, který objektiv zrovna vice využiju. Dost to snižuje ostré záběry u zvířat, ale co už no. Snad to půjde spravit.

Fotím ary, sedáme do auta a jedem. Cestou do Cuiabá začíná velmi kvalitní a vydatná bouřtička, stěrače přestávají nejen stírat ale I stíhat a je to čoromoro. Zase se na nás vylilo nebe. Zajíždíme k benzince, kde je jídelna pro místňáky s názvem , vem si co chceš a sněz co uneseš … no prostě paráda. A je to hospoda speciální, je to hospoda ve které prší taky. Je to hospoda, ve které prší o něco míň než venku. Podhledy se prohýbají vahou a chlapi v montérkách hledí vzhůru, kličkují mezi kapkami deště a vybírají místo, kde jim voda nebude ředit jídlo. Taky furt čučím ke stropu. Mám pocit, že to musí každou chvíli prdnout… a taky se mi vůbec nelíbí ty žárovky a elektrika co pluje v těch podhledech v té vodě. No … za našeho oběda se nic mimořádného nestalo a jedem dál. Jízda do Cuiabá je celkem na pohodu, vlastně je to furt rovně a dvakrát lehounce pohnout volantem. V Cuiabá je to již mírně napínavější ale tak … musím si zvykat. Teď vrátím auto, ale v Riu si půjčíme další a s tím mám dojet až do Sao Paula … a to je výzva. Řízení je tu celkem pohodové, mají zvláštní system tříproudých kruháčů a vracení se do protisměru vracečkama… no ale co je největší prda je odbočování doleva, ale to jsem vám už tuším vykecala. Vracíme auto, celé to trvá asi minutu, jsme hozeni na letiště, odbavujeme se a čekáme na gate. Dnes zase do Sao Paula a za hodinu a půl odtud navazující let k vodopádům Iguazú. Jde to hladce a my ve dvě v noci přistáváme v posteli ve Foz do Iguazů v nějakým príma luxusním hotelu hnedle medle u letiště, co měl ale príma ceny a tak tam prostě sme. Je to takovej ten hotel, kde nemusíte vystrčit ani patu a přitom mate všechno od wellness, bazénů, papáníčka, kadeřníka a golfu vše po ruce. Inu… ale my přeci jen ty vodopády. Od dvou spíme do půl šestý, máme nataženýho budíka protože v sedm si pro nás přijede guid. Jdeme na rautovou snídani a je to tak masakrozní raut obrovských rozměrů, že některé stoly ani neobcházíme. Je zajímavé jak nás oba přitáhla opečená slanina. A už stojíme venku a přijíždí guid a bere nás prvně na Argentinskou stranu, na takovou čurinu, kdy vás posadí pod vodopádama do rychlolodí se kterejma jsou schopný jet do kopce a do peřejí a ty přemoct a pak vás okoupat v některým z těch krásných vodopádů. Na nás vyšli tři mušketýři, zmáchali nás úplně naprosto a zcela. Ještě s námi provádí pár skopičin a otáčí loĎ a fakt v brutální rychlosti to berou po proudu zpět dolů… asi trošku křičím. Peřeje jsou vostrý, ale pan kapitán taky. Tak ejchuchů. Utíkáme sto schodů nahoru velkým fofrem, protože jsme to slíbili guidovi. Ono … každej trochu normální člověk tu je dva, tři …. Čtyři dny, jen my to zas berem jak z rychlíku v jednom dni vše a tak není čas ztracet čas. Vodopády z Argentinský strany, asi 2km vycházka nad nimi… a pak fofr zpět do Brazílie. Jdeme na oběd, vyber si co chceš a jídla tolik a všude až oči přecházejí. Po obědě nás čeká už jen krásná vychajda z brazilské strany kolem vodopádů, kdy nejste nad ními ale pod nimi … je to jedna velká nádhera. Víc než to. Je to boží. Pán nás ještě strká do výtahu a jedeme nahoru úplně nad vodopád. A už frčíme k letišti. Vše se děje jako včera … jsme odbaveni a jde me čekat na gate. Tentokrát z Iguazu do Sao Paula a odtud dál na Rio, kde bychom se měli objevit kolem druhé v noci.

Ale o tom až příště. Papapapapapapa